LOTUS ESPRIT V8

 

Rám nového silničního supersportu Lotus type114 Esprit V8 byl - stejně jako u modelu Esprit Sport 3000 - páteřový. Několik drobných změn bylo nutných z důvodu nových lichoběžníkových náprav vpředu i vzadu. Zvýšena byla tuhost rámu do kterého byl vsazen nový vidlicový osmiválec Lotus 918 o objemu 3506 cm3, který byl doplněn o dvě turbodmychadla Garrett T25/60 s  proměnnou geometrií lopatek. Závodní verze vozu s rozšířeným rozchodem byla vyrobená podle specifikací pro nejprestižnější třídu GT1. V tradičním černém livreji továrního týmu Lotus Racing se v roce 1996 zúčastňovala závodů nejrestižního vytrvalostního g´t´čkového šampionátu BPR Global GT Endurance Series.

LOTUS  ESPRIT  V8

SEASON 1996
BPR Global GT Endurance Series

Lotus Racing Team vstoupil do mezinárodního g´t´čkového seriálu BPR hned v prvním podniku na okruhu Paul Ricard. Zatím však jen s jedním vozem Lotus Esprit V8, který se první pohled odlišoval od předchozího modelu Lotus Esprit Sport 300 širšími předním a - především - zadnímy blatníky. Ve voze #21 se střídali Jan LAMMERS (NL - winner of three races World Sports-Prototype Championship 1987 [Jarama 360 km, Monza 1000 km, Fuji 1000 km - Jaguar XJR-8], winner 24 Hours of Le Mans 1988 [Jaguar XJR-9], winner Daytona 24 Hours 1990 [Jaguar XJR12]) a Alex PORTMAN, který již jezdil v týmu Lotus Racing v předešlém roce. Od druhého podniku seriálu v Monze byl nasazen druhý vůz (#22). Od tohoto závodu jezdily posádky ve složení Alex PORTMAN - Mike HEZEMANS (NL - 3-rd Spa 24 Hours 1991 [Porsche 911 Carrera 2]) [vůz "21"] a Jan LAMMERS - Perry McCARTHY (GB - 3-r Laguna Seca 300 Kilometres 1991 [IMSA Championship - Spice SE90P]) [vůz "22"]. V první třech podnicích seriálu trpěly vozy Lotus "dětskými nemocemi" nebo  měly havárii - a výsledek byl vždy stejný - Did Not Finish. První dojetí - alespoň jednoho vozu - "přišlo" opravdu v pravý čas, tedy v tom největším (minimálně pro britské jezdce, týmy a výrobce vozů) závodě roku -  Kodak British Empire Trophy Silverstone. "Jednadvacítka" sice po havárii opět nedojíždí do cíle, ale "dvaadvacítka" končí na vynikajícím druhém místě, když za sebou nechává celé pole špičkových G´T´jedniček (8x McLaren F1 GTR, 3x Ferrari F40).

Od pátého závodu seriálu na BPR Nürburgringu vystřídal ve voze #22 Perry McCARTHYHO další britský jezdec Chris GOODWIN, který se v týmu Lotus Racing "svezl" ve voze Lotus Esprit Sport 300 již v předchozím roce, kdy jel v závodě Zhuhai 3 Hours. Vozy Lotus Esprit V8 a jejich posádky však v následujících čtyřech podnicích (Nürburgring, Anderstorp, Suzuka a Brands Hatch) i nadále pokračují "v nastoleném trendu" a v drtivé většině závodu nedojíždějí - ať již pro technický problém nebo havárii. Světlou výjimkou je závod ve švédském Anderstorpu, kde dojíždí dvojice Alex PORTMAN - Mike HEZEMANS s "jednadvacítkou" na šestém místě. V závodě Spa 4 Hours se ve voze Lotus Esprit V8 #22 sešli společní vítězové závodů 24 Hours Le Mans 1988 a Daytona 24 Hours 1990 Jan LAMMERS a Andy WALLACE (GB - 2x winner 12 Hours of Sebring 1992 & 1993 [Eagle MkIII. - Toyota]), 2x winner British Empire Trophy 1995 & 1996 [McLaren F1 GTR]). Výsledkem "spolupráce" šampionů z La Sarthé a Daytona International Speedway bylo páté místo. V Nogaru pro změnu dojíždí do cíle vůz číslo "21" (PORTMAN - HEZEMANS), který končí na desátém místě absolutně a sedmém ve třídě GT1. Posledního závodu (Zhuhai) se již Lotus Racing Team nezúčastňuje a šetří "síly" a finance na rok 1997, ve kterém se chystá vstoupit na "světová kolbiště" s novou "údernou zbraní" - vozem Lotus Elise GT1.

models in 1:43 scale

Takovýto Lotus Esprit V8 posádky Jan LAMMERS - Chris GOODWIN lze postavit z kitu SMTS MODELS

SEASON 1997

British GT Championship

Od druhého podniku British Privilege Insurance GT Championship na Brands Hatch vstupuje s vozem Lotus Esprit V8 #45 (chassis No:2 [factory car #21]) na domácí "scénu"  tým Mellors Elliot. Jeho jezdeckou sestavu tvoří britští jezdci Andrew BRAMLEY a Des WINKS. Při svém prvním startu v britském gétéčkovém šampionátu dojíždí dvojice BRAMLEY - WINKS na čtvrtém místě absolutně a třetím ve třídě GT2. V dalším podniku v Donington Parku své umístění ještě o jednu pozici vylepšují (3-rd total ranking / 2-rd class GT2). Od pátého podniku v Silverstone mění tým svůj název na Mellors Elliot - Ward CNC a také jezdeckou sestavu, když se parťákem Andrewa BRAMLEYHO stává Graham MORRIS, který v British GT Championship 1996 jezdil s vozy Ultima Sports a Venturi 400 GTR. Hned při prvním společném "vystoupení" dojíždí dvojice BRAMLEY - MORRIS na druhém místě absolutně a vítězí ve třídě GT2. Při druhém zastavení britského šampionátu na Silverstone se také poprvé objevuje tým Dutch Racing Promotions - Hans Te Pas s nizozemským duem jezdců Allard KALFF (3-rd Renault Clio International Cup season 1995) - Duncan HUISMAN (10-th Porsche Supercup season 1996) ve voze s číslem "34" (chassis No:1 [factory car #22]). Konečné osmé místo absolutně a páté ve třídě GT2 nebylo špatný "vkladem", ale cíl byl vyšší. Ten se povedlo naplnit až v posledních dvou závodech sezóny, kdy se za volantem střídala dvojice Allard KALFF - Martijn KOENE (NL - 5-th Formula Opel Lotus Euroseries season 1992), která dokázala dvakrát dojet na pódium absolutně (2-nd Croft, 3-rd Silverstone III.) a navíc dvakrát zvítězit ve třídě GT2. V celkovém hodnocení šampionátu skončil Allard KALFF (tým Dutch Racing... ) na šestém místě ve třídě GT2 přestože absolvoval jen pět závodů. Hned za ním se seřadili Andrew BRAMLEY (tým Mellors Elliot...) a - Allardův parťák ve čtyřech závodech - Martijn KOENE. Vítězi britského g´t´čkového šampionátu ve třídě GT2 se stala s náskokem více jak třiceti bodů dvojice Tim Sugden - Steve O´Rourke s vozem Porsche 911 GT2.

SEASON 1998

British GT Championship

S vozem "nesoucí" číslo šasí "1" závodil roku 1998 v britském šampionátu tým DPR/G-Tech Motorsport. Číslo vozu #34 a "nápis" Dutch Racing Promotions na čelním skle připomíná na první pohled jeho nedávnou minulost v "ostrovním" šampionátu. V prvních dvou závodech se za volantem střídala dvojice Allard KALFF - Graham MORRIS. Výsledkem byla dvě pódiová umístění ve třídě GT2 (winner class Silverstone, 3-rd class Oulton Park) a jedno třetí místo absolutně (Silverstone). Na okruhu Croft je parťákem Grahama MORRISE jednadvacetiletý Jacky van der ENDE (NL - Champion Formula Ford Great Britain 1997) a Lotus Esprit V8 #34 dojíždí opět na třetím místě ve třídě GT2. V dalších závodech v Snettertonu a Silverstone má Graham MORRISE opět nového "spolujezdce", kterým je Ian ASTLEY (GB - 2-nd class GT2 Privilege Insurance British GT Championship 1997 [Marcos LM600]). "Bedna" z toho sice není, ale šesté a sedmé místo ve třídě se počítá. Pro závody v Donington Parku, na Silverstone a ve Spa přichází další změna a posádka vozu Lotus Esprit V8 #34 zde startuje ve složení Ian ASTLEY -  Martijn KOENE. Druhé místo ve třídě na okruhu v Doningtonu je super, šesté místo v Silvertone "slušné" a tak "zamrzí" jen nedojetí ve Spa. V posledním závodě sezóny, při čtvrtém zastavení šampionátu na okruhu Silverstone vítězí ve třídě GT2 posádka ve složení Ian ASTLEY - Jacky van der ENDE. Přes velmi solidní výsledky týmu DPR/G-Tech Motorport v celé sezóně končí - díky častému střídání jezdců - nejlepší z pilotů vozu Lotus Esprit V8 #34 Ian ASTLEY celkově na čtrnáctém místě ve třídě GT2. 

24 Hours of Le Mans

Tým Pilbeam Racing připravil Lotus Esprit V8 číslo šasí "3", se kterým jezdila v druhé polovině roku 1997 v britském šampionátu dvojice BRAMLEY - MORRIS, a plánoval start v závodě 24 Hours of Le Mans. Tým důkladně repasoval i vůz s číslem šasí "2", se kterým havarovala dvojice BRAMLEY - WINKS v červnu předchozího roku v Oulton Parku. Tento vůz nyní sloužil jako náhradní díly pro vůz, se kterým tým Pilbeam Racing Designs Ltd. a jeho jezdci Andrew BRAMLEY - Chris GOODWIN mířili do Le Mans. Lotus Esprit V8 však neprošel 3. května při Essais Préqualificatifs 24 Houres du Mans technickou přejímkou a jelikož nebylo možné vůz do startu závodu 24 Hours of Le Mans o prvním červnovém víkendu z důvodů bezpečnosti předělat, tak byl tým Pilbeam Racing nucen svou účast v závodě závodů na legendárním Circuit de La Sarthé vzdát.

SEASON 1999

British GT Championship

Tým G-Tech Motorsport vstupuje do dalšího ročníku Privilege Insurance British GT Championship až v pátém závodě sezóny na okruhu Silverstone. Ve voze Lotus Esprit V8 #43  se střídají Ian ASTLEY a Mike YOULES (GB - winner class C2 24 Hours of Le Mans 1990 [Spice SE89C]), který v Oulton Parku (4-th  class GT) a Snettertonu (3-rd class GT2) startoval ještě ve voze Porsche 991 GT2 týmu PK Sport. Nejhorším umístěním v sezóně vůbec bylo čtvrté místo ve třídě GT2 hned při prvním startu v Silverstone (round 5). Poté následovala již samá umístění na bedně mezi "slabšími" ggétéčky. Nejprve tři po sobě jdoucí druhá místa (Donington I., Donington II., Silvertone III.), poté vítězství v Croftu a na závěr dvě třetí místa (Spa-Francorchamps, Silverstone IV.). V závodě na ardénském okruhu však nestartoval Mike YOULES, kterého pro tento závod nahradil další britský jezdec Chris ELLIS, který jezdil v předchozích závodech britského šampionátu s vozem Venturi 400 LM v týmu Mike Raines Racing. Britským šampionem ve třídě GT2 se stal David Warnock s továrním vozem Lister Storm. Mike YOULES skončil celkově na třetím a Ian ASTLEY na čtvrtém místě, což byl pro jezdce soukromého týmu a jejich Lotus Esprit V8 vynikající výsledek zvláště proto, že ani jeden z nich neabsolvoval celý domácí šampionát.

SEASON 2000

British GT Championship

Pro rok 2000 přezbrojil na vozy Lotus Esprit V8 tým Mike Haines Racing. Jezdecká sestava vozu #6 byla po celou sezónu britského g´t´čkového "mistráku" - jehož hlavní třídou byly v tomto roce vozy třídy GT (GT2) - stabilní a tvořili ji Chris ELLIS a Ian ASTLEY. Šest pódiových umístění (4x 2-nd place [2x Donington, 2x Silverstone] a 2x 3-rd place [Thruxton a Spa-Francorchamps]) z dvanácti závodů byl rozhodně dobrý vklad do konečného hodnocení šampionátu. Navíc při druhém "zastavení" seriálu na okruhu v Donington Parku vyjela posádka ELLIS - ASTLEY pro značku vůz Lotus Esprit V8 jedno z jeho tří Pole Position. Na misce vah však ale byla - při konečném bodovém účtování - proti "šesti bednám"  čtyři nedojetí do cíle (Did Not Finish) a tedy žádný bodový příděl.  I přesto končí v celkovém hodnocení šampionátu Chris ELLIS a Ian ASTLEY na výborném čtvrtém místě, když před nimi jsou jen jezdci mající k dispozici tovární stroje Marcos LM600 a Lister Storm. Od čtvrtého podniku v Donington Parku se v britském šampionátu objevil další Lotus Esprit V8 #76 týmu Balfe Motorsport pilotovaný posádkou Shaun BALFE - Nigel TAYLOR, kteří o rok dříve odjeli několik závodů domácího "mistráku" s vozem Marcos Mantis. Jejich červený Lotus Esprit V8 však více "stávkuje" (Did Not Finish) než jezdí a tak je nejlepším výsledkem sezóny páté místo ve třídě GTO z devátého podniku sezóny (Silverstone II.).

SEASON 2001

British GT Championship

Od pátého podniku v Croftu vstupuje ve třídě GTO do dalšího ročníku Privilege Insurance British GT Championship nový tým Johnsons Motorsport Ltd. s vozem Lotus Esprit V8 #52 ve kterém se střídají Matt JOHNSON a Robert ROSS, pro které jsou to první starty v domácím g´t´čkovém šampionátu.  V následujícím závodě na novém okruhu (oválu) v Rockinghamu se naposledy v šampionátu objevuje se svým vozem Lotus Esprit V8 #14 tým Mike Haines Racing. Posádka ve složení Chris ELLIS - Piers JOHNSON dojíždí na sedmém místě absolutně a na čtvrtém ve třídě GT, což jsou vůbec nejlepší výsledky vozu (absolutně/třída) Lotus Esprit V8 v sezóně 2001. Hned v následujícím závodě (Castle Combe) dosahuje svého nejlepšího výsledku v sezóně tým Johnsons Motorsport Ltd. (8-th place total ranking/6-th place class GTO) a současně do šampionátu vstupuje ve třídě GTO nový tým s vozem Lotus Esprit V8 #59 - Zest Performance. Nejlepším výsledkem týmu Zest Performance (driver Rob CROYDON) v sezóně je patnácté místo absolutně a jedenácté ve třídě GTO.

SEASON 2002

British GT Championship

Do svého posledního roku na britských závodních okruzích vstoupil Lotus Esprit V8 v "barvách" týmu Johnson's Motorsport Ltd./Unico Chemicals. Posádku vozu #52 tvořili - stejně jako o rok dříve - britští jezdci Matt JOHNSON a Robert ROSS. Jezdci i celý tým se v předešlé sezóně mnohému naučili a tak velmi výrazně převažovala dojetí v závodech (většinou na začátku druhé desítky celkového pořadí, respektive ve druhé polovině první desítky ve třídě GTO) nad bodovými výpadky (Did Not Finish). Třikrát v sezóně se posádce vozu Lotus Esprit V8 podařilo dojet v Top Ten (Silverstone - 10-th place, Croft and Castle Combe - 8-th place) absolutního pořadí. Nejlepším výsledkem sezóny bylo osmé místo absolutně a čtvrté ve třídě GTO z okruhu v Croftu. Škoda jen, že vůz Lotus Esprit V8 při svém posledním startu v British GT Championship v Donington Parku nedojel do cíle...

Souhrn pódiových umístění vozu LOTUS ESPRIT V8
 6 druhých míst
 6 třetích míst
5 vítězství ve třídě
  3 vítězství v kvalifikaci
*******
Největší počet odjetých závodů s vozem Lotus Esprit V8
Ian ASTLEY - 25 
Robert ROSS, Matt JOHNSON - 21
Chris ELLIS - 16
TOPlist